Za prvním sněhem do Italského Livigna

 

Za okny je sychravo a šedivé dny se stále prodlužují. Tenisky jsou už permanentně od bláta a prsty jsou prolezené. Touha po sněhu roste čím dál víc. V posilovně už mě to nebaví a když na stěně rozsypu maglajs, tak si představuju, že je to čerstvě padlý sníh.

Najednou je to tu. V Alpách začíná sněžit. Mohutný příval sněhových srážek ve mě vyvolává touhu vyjet konečně za sněhem. Naskýtá se mi možnost vyjet na 4 dny do Italského Livigna, kde se připravuje moje mladší sestra na nadcházející sezónu. Vyrážíme ve čtvrtek dopoledne a do Livigna přijíždíme lehce před devátou večer.


 

Natěšeností nemůžu spát a nadcházející den vyrážím v 7 ráno na obhlídku terénu. První hodinu a půl jsem si říkal, že jsem si asi neměl brát freeridový set lyží. Jazyk jsem měl až na vestě a nohy jak v betonu. Než jsem stihl dobýt první vrchol, počasí se zkazilo a tak jsem se ve 2950 m.n.m. otočil na podpatku a zahájil první sestup. Asi si dokážete představit, jak dobře jsem si při prvních obloučcích připadal. Postupně jsem si zase začal zvykat na ta čertovská prkýnka a vyřízený jsem si po obědě začal hledat cestu lesem zpět na ubytování.

  

Druhý den byl znovu ve znamení hustých srážek a poměrně rapidního oteplování. Skrze zasněžený bikepark jsem si prošlapával cestu až na horní okraj lesa. Cestou jsem překračoval potok, který se proti směru toku krásně zařezával stále více a více do svahu. Jak jsem tak postupoval po okraji výše, čím dál více se mi líbily polštáře sněhu, které ležely na pařezech, kamenech a padlých stromech. Vyšel jsem nad úroveň lesního pásma, kde se ženili všichni čerti. Proto jsem sbalil pásy a vrátil se zpět mezi stromy, kde jsem si chvíli hrál. Po chvíli jsem znovu vjel do míst, kudy jsem stoupal vzhůru. Nakonec to dopadlo tak, že jsem další dvě hodiny strávil vymýšlením všelijakých možností, jak sjíždět jeden polštář za druhým. Při návratu do údolí už pršelo a sníh byl velice provlhlý.

  

Třetí den jsme při sedmi stupních nad nulou vyrazili s kamarádem Karlem na vyhlídkový výlet na protější kopec. S Karlem jsem se potkal večer předešlého dne na běžkách úplně náhodou. Bylo to příjemné shledání, které vyústilo ve společný výlet. Sníh se nám lepil na pásy, ale konečně nesněžilo a tak jsme si mohli prohlédnout město z vrchu. Sestup jsme zakončili jízdou po uválcované rozbředlé sjezdovčičce, která končila hned za hlavní třídou města.

  

Na poslední den hlásili konečně modrou oblohu. Přivstal jsem si a s čelovkou jsem vyrazil vstříc východu slunce a krásným výhledům. No uznejte sami, nebyla to paráda? Cestou dolů jsem našel zbytky prašanu pod lehkou krustou, navátého sněhu. Naštěstí širší lyže se krustou hezky prodíraly a tak jsem si mohl užít poslední sjezd tohoto výletu.

  

 

Diskuze
Máte otázku? Zajímá vás konkrétní detail? Zeptejte se nás.
Položit dotaz
Nový dotaz
Vaše jméno:
Váš e-mail:
(E-mail nebude zveřejněn)
Nadpis:
Text příspěvku:
Vaše jméno:
Váš e-mail:
(E-mail nebude zveřejněn)
Text příspěvku: